Minecraft recenze

Byl jsem zrovna nějakých 200 metrů pod zemí,když se pod úderem mého krumpáče prolomila skála a já proletěl do jeskyně.Ve tmě jsem se posilnil kýtou z masa z divokého vepře a rozsvítil jsem pochodeň.Oranžové světlo mi v podzemí přineslo jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.Ta dobrá: Stěny jeskyně jsou od pohledu bohaté na na uhlí,křemen a železnou rudu.Ta špatná: Všude kolem mě se potácejí zombíci a ... moment ... ano,jeden mi právě uhryznul hlavu.

Zombíci tančí při měsíčku

Na první pohled vypadá minecraft jako něco,co k vám někdo propašoval strojem času z roku 1995 a teď vás to nutí hrát na mašeni,která utáhne Call of Duty: Black Ops na plné detaily.Na druhý pohled vypadá ještě hůř.Všechno ve světě minesraftu (což by se dalo popsat jako umění těžby) se skládá z kostek,kůstek a kostiček,ať už se jedná o stromy,skýly nebo slunce,které na vás zírá z oblahy jako obrovská žlutá krychle.Z kostek jsou v tomto světě složeny dokonce i vlny oceánu,divocí koně a neodbytné ukvokané slípky.

Nářez z kostiček

Stačí tady ale párkrát čutnout do země,porazit pár stromů,ulovit pár divokých zvířat a člověk si uvědomí,že ačkoliv to všechno vypadá jako old school,něco takového vlastně v životě neviděl.Nasekej si nějaké dříví,nalamte ho na prkýnka,vyrobte si topůrko,přimontujte na něj pazourek,kopněte s motykou párkrát do země a uvědomíte si,že kostičkový svět je vlastně nářez.Například to hranaté Slunce tam jen tak nevisí;zatím co jste si vyráběli motyku, doputovalo až nad západní horizont, a jestli si něco opravdu nepřejete, tak to je zůstat venku po setmění. To totiž vylezou ze svých děr zombie, kostlivco a obří pavouci. Nejvyšší čas najít si úkryt

život je boj

 V Minecraftu nemáte misi. Nemáte úkol, nemáte cíl, nikdo vám nic nediktuje, co, proč nebo jak máte dělat. Můžete dělat cokoliv a nemusíte dělat nic(pokud vám nevadí, že vás navečer něco sežere). Jediné, co by se dalo označit jako zadání, je: přežít. Přežít den, během něhož narubete dříví, postavíte srub, natěžíte uhlí, vyrobíte krb, přetavíte rudu v železo, ukováte meč, skolíte mědvěda, uvaříte si véču a pak už se honem rychle pakujte, protože je tu další část programu, a to: přežít noc. Jakmile se ve hře trochu otrkáte, napadne vás: ,,Tak moment. Srub už mám, je obehnán plotem s automaticky otevíratelnými vrátky a na sobě mám brnění, které už jen tak nějaká oživlá mrtvola neprokousne; tak co si na srub nepostavit druhé patro?" Nebo ještě lépe... Proč si místo srubu nepostavit třeba hrad?

 Počítačové hře minecraft se jen tak nevyhnete. Jestli o ní zrovna nemluví někdo na facebooku, bude o ní mluvit na Youtube nebo aspoň v tramvaji. A jestli o ní nemluví v tramvaji, tak jen proto, že ji zrovna hraje.

Od pazourku k Enterprise

Všechno je tu zpracované, všechno se dá využít; ať už jako stavební materiál, součást nějakého nástroje nebo spracovatelná surovina. A tak se od pazourku dostanete k sekyže, od brnění ušitého z kůže ulovených zvířat ke kovové zbroji, a ta díra v zemi, z níž ste vytěžili svou první hrudku hlíny, se rozroste v důl, v němž budou po kolejích jezdit důlní vozíky. A váš starý srub? Přiveďte sem přes poušť kanálem moře a postavte si místo něj třeba letadlovou loď. Z doby kamenné do budoucnosti a ještě dál; v Minecraftu už dnes funguje elektrika, jsou tu lidé, kteří přešli od hloubení zemljamek k výstavbě obřích megapolí a jeden borec si tu postavil 1 : 1 kopii vesmírné lodi Enterprise.